Místo bydliště: Valašské Meziříčí
Věk: 43

Který vrchol se mi líbil nejvíce?
Žídkův buk.

Který vrchol byl nejnáročnější?
Svinec. Psychicky. Jel jsem z Piškové přes Valmez na poslední vrchol a slyším z dáli, jak peřina s polštářem na mě volají: pojď domů, Toníku, už na Tebe čekáme. Odolat bylo velmi náročné.

Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?
Na dvou. Žídkův buk a Vrzavé skály.

Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)
Vyrazil jsem z bráchou z Ostravice. Neměli jsme ani v plánu zdolat o víkendu všechny vrcholy, spíš si jen užít atmosféru prvního víkendu. Na Lysé jsme byli o půl jedné, a jelikož brácha letos skoro nejezdil, bylo to takové na pohodu. Z Radhoště jsem chtěl ukázat bráchovi prima technickou zkratku na chatu Mír, ale bratr se mi tam na kořenech nějak pošulal a U Javoru zamířil domů si ovázat rány. Já se rozhodl, že v rámci tréninku na Loudání a míle dám ještě pár vrcholu. Zrychlil jsem a jel a jel, až jsem v jednu v noci byl na Svinci. Super bylo, že poslední třetinu trasy jsem měl vítr v zádech. To kompenzovalo únavu s přibývajícími kilometry. Důležitá byla i návštěva tří hospůdek, abych si udržoval psychickou pohodu. Poděkování patří zejména hospodě v Poteči a v centru Rusavy. Když mě viděli, dostal jsem pořádné extra porce. Na Rusavě už ani nevařili. Ale když jsem říkal odkud jedu, paní otevřela kuchyň a ohřála mi výbornou kyselici. Ta nádoba, do které mi ji dala, byl snad vymytý květináč. Vlezl se tam asi litr kyselice.

Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?
Celkem jsem měl 320 km.

Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?
Nevím, jestli je ta historka veselá nebo krušná. Na Vařákových pasekách jsem měl nutkavou potřebu a jak tam dřepím spokojeně na mechu, zjistil jsem, že papírové kapesníčky jsem zapomněl v hospodě.
Krušný byl návrat ze Svince domů proti větru. To už byla únavička.
Velmi příjemné bylo potkávat na každém vrcholu véčkaře. Ať už Ty, co si dělali delší výlety nebo co si dávali v pohodičce svůj první vrchol v nádherném počasí. Je úžasné, že vkv-éčka mají neskutečně pestrou škálu účastníků, a každý si je udělá pěkné podle sebe.

Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?
Nic, jsou dokonalé.

Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?
Vrátil bych třeba Ratibořský grúň. Super bylo, že si člověk mohl pak vychutnat bike park.

Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).
Aby mě kolo nikdy nepřestalo bavit 