Místo bydliště: Hovězí
Věk: 29

Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?

Nejvíce se mi líbila Lysá hora (ta u Ostravice), bylo krásně a jasno, takže krásné rozhledy do všech směrů byly odměnou za to prudké stoupání z Papežova (ještě nikdy jsem se nepozdravil s tolika lidma během krátké doby jako při cestě nahoru na Lysou). Nejméně Píšková sedlo, už bylo šero, v nohách cca 180 km, a zvolená špatná cesta, která se změnila v hustou louku a místy tlačení kola mezi kopřivama a bodláčím – hlavně díky tomu jsem ten vrchol nevnímal vůbec pozitivně. :)

Který vrchol byl nejnáročnější?

Asi Lysá hora (nad Vsetínem), v nohách cca 140 km a to stoupání jako bonbonek na konec dne..., byl to pěkný mazec! Cestou nahoru mi málem bouchnul kotel.

Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?

Cábské jezero, Jurkovičova rozhledna, Klášťov, Kopřivná, Ondřejník, Píšková sedlo, u Javoru, Žídkův buk a Vrzavé skály. Já vlastně skoro nikde nebyl jak to tak postupně vypisuju :D Takže celkem 9.

Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)

Opět bez žádného přiblížení, vše z domu, a pak domů. Vše na MTB kole. Jezdím sám.

Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?

Nevím to přesně, ale cca 723 km.

Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?

...čekal na mě poslední vrchol – Píšková sedlo. Zvolil jsem dobrou trasu, ale asi jsem někde blbě odbočil. Bylo už šero, jel jsem v malinkém údolíčku kolem jedné chalupy bez plotu, kde paní byla v zahrádce a její psík se asi nudil, tak když mě viděl, hned po mě vystartoval. Štěkal a čumák měl kousek od mé nohy, chtěl jsem za jízdy vycvaknout a kopnout ho jak byl dotěrný, jenže jsem si to raději rozmyslel, nechtěl jsem mít spolujezdce a ještě k tomu na botě. Naštěstí se kopec zmírnil a byl malinký sjezd, tak jsem mu ujel. Následoval těžký výjezd do lesa, kde se cesta ztrácela, zmenšovala, zarůstala. Dle stop tam někdo musel minulý rok jet malým traktorem, trochu mě to uklidnilo, že zas tak zapomenutá cestička to není. Jenže z cestičky už byl chodník, les hustý, šero, tráva vysoká a nademnou jsem viděl světýlko prostupující skrz tu houštinu dřevěnou ohradu. Paráda, řekl jsem si, ještě přeskakovat dřevěný plot s kolem na zádech. Tak jsem se blížil a blížil a uviděl chatu a auto. Hned za ohradou mě uvítala smečka 4 psů. Strašný štěkot utlumil pán, který vylezl z chaty a rázně zařval. Ptal jsem se ho, kde ta Píšková je, odpověděl, že na druhé straně údolí. Byl hodný, poradil mi kudy a pustil mě i přes svou zahradu. Psíky předtím zavřel radši do domu. Jeho rada byla dobrá jen částečně, cesta zmizela a já se brodil lesem a loukou, kopřivama a bodláčím. Po půl kilometru, kdy jsem byl od pavučiny, řetěz, kliky, převodník i přesmykač plný stébel trávy, kopřiv a všeho co jsem potkal a přejel, se objevila najednou cesta. Po té cestě už jen 1 km na Píškovou a VKV2017 bylo hotovo! :D

Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?

Asi nic, stále je to skvělé!

Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?

Kohůtka, Smrk, Jahodný.

Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).

Konečně jsem dal těch 200 km! Sen, zlepšovat se všem co to jen jde.