Místo bydliště:
Věk:

Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?

Nejvíce: Ondřejník – byla jsem tam jako malá pěšky, už ani nevím kdy. Nádherný výhled , příjemná cesta, která mi dlouho utkví v paměti! Nejméně: Kopřivná –ale to bylo spíš naší vinou  vyjeli jsme ve velkém horku, málo tekutin.

Který vrchol byl nejnáročnější?

Lysá hora (u Vsetína) – náročné krátké stoupání, v našem případě více tlačení 

Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?

Vůbec poprvé na 8. Na kole na 11.

Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)

Zejména kvůli dětem jsme se přibližovali autem. Ono taky kdybychom je nechali v cyklosedačce x hodin, tak by se to na jejich i naší náladě nejspíš zle podepsalo  Veškeré vrcholy jsem odjezdila na MTB zn. GT, cyklosedačka Hamax

Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?

Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?

Těžko říct jestli je krušná či veselá – teď se tomu smějeme  Při zdolávání Vrzavých skal a Kopřivné jsme si vybrali tropických 35st. ve stínu a vzali si stejné množství tekutin jako jindy. Už po zdolání Vrzavých skal bylo jasné, že budeme mít suchá hrdla. Cestou z Kopné jsme potkali studánku a vzali si z ní do prázdné láhve vodu – s původní myšlenkou, že se budeme snažit jí vůbec netestovat... Hlavou se mi totiž honily myšlenky o tropickém počasí a rychle se kazící vodě - nerada bych si totiž z cyklovýletu odvezla zážitek nejen pro můj zadek, ale i pro moje střeva... Jenže se to nedalo, v tom horku nezbyla při návratu v láhvích ani kapka. Očekávané dobrodružstvís naším trávením se naštěstí následující den nekonalo 

Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?

Od prvního ročníku udělali organizátoři obrovský kus práce. Ten původní nápad, dostat lidi ven, na ty naše krásné valašské kotáry, byl něco úžasného, patří jim za něj obrovské díky! Nic mě nenapadá, ale tuším, že oni určitě s něčím novým příjdou 

Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?

Ptáčnice, Makyta.

Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).

Loni jsem znovu VKV z rodičovských důvodů vynechala. Říkala jsem si, že by se dalo vrcholy aspoň obejít s dětmi v nosítku a krosně, ale pak mi přišlo, že to s cyklistickým výkonem nemá co dělat a že si to následující rok zase vynahradíme...
Pokud se tedy týká letošního ročníku VKV - největším cílem a snem bylo VKV 2017 s našima holčičkama vůbec dokončit! Druhé takové přání bylo vyjet s nima na Královnu Beskyd  Splnily se oba!
To, že to s námi vůbec absolvovaly, mě nutí připomenout, že to ony jsou těmi, kdo si zaslouží ocenění – držitel VKV 2017, za to, že to s náma –„ prdlými rodiči" vydržely. Děkuji vám, naše malé cyklocestovatelky!