Místo bydliště: Dolní Bečva
Věk: 44

Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?

Nejvíce mne letos oslovila Kopřivná. Takové pohodové místo. Moc se mi líbil i Svinec s Jičínem jako na dlani. Nádherný byl Žídkův Buk – jednak místo jako takové je úžasné a navíc jsem se tam potkala s Alešem Melichaříkem, kterému už zbýval poslední vrchol. Pokecali jsme o Svaťovi a kousek spolu jeli dál. Pak jsme na sebe ještě mávali, když já jela z Kopřivné a on upaloval domů po úspěšné akci.
Taky se mi líbila Lysá (ta naše veliká ). Tento kopec jsem nikdy neměla příliš ráda a letos jsem tam byla už 3x - ve sněhové vánici na kole v rámci VKV, poté v rámci VK3 a nakonec s rodinou pěšky.
Nejméně mne oslovila Lysá u Vsetína. Kopec, který jsem i dolů „šla". Nic tam není a už nikdy se tam nevrátím (leda v příštím VKV )

Který vrchol byl nejnáročnější?

Jednoznačně Lysá u Vsetína. A pak i Radhošť a Ondřejník. Ne proto, že by to byly náročné vrcholy, ale proto, že nejsem noční jezdec a oba vrcholy jsem jela
potmě.

Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?

Cábské jezero, Javorníček, Kopřivná, Královec, Lysá u Vsetína, Svinec, Vrzavé skály, Žídkův Buk – tedy 8

Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)

Začala jsem v sobotu 1.4. ráno a systémem z domu – domů sbírala vrcholy. Takto jsem jela i v neděli a pondělí, které jsem si na to vyčlenila. Radhošť (pod kterým bydlíme) jsme si s manželem dali v pondělí v noci (nejdřív mne považoval za blázna, když jsem ho pozvala na noční rande na kole, ale když jsme byli ve 22:08 na vrcholu, tak byl nadšený ). Sjezd přes Pustevny na Bečvu po ledu a v mlze bolel ...... Poslední dva vrcholy jsem si sjela s manželem ve čtvrtek 6.4. po práci. Povolila jsem si přiblížení vlakem do Bystřice pod Hostýnem.

Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?

Najeto bylo 464 km a nastoupáno 9979 m

Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?

Naštěstí zásadní krušné chvíle nebyly. Jen snad když jsem sjížděla na slovenskou stranu z Portáše a po mnoha kilometrech si uvědomila, že jedu někam, nevím kam, nemám jediné Euro a na Královec je daleko. To mi do zpěvu nebylo. A veselé? Letos ten první víkend vyšlo počasí, takže to bylo o velké cyklistické pohodě a užívání si. A protože jsem jela hned první den, měla jsem tu čest potkat nonstop jezdce, cítit s nimi.... Při svých výšlapech jsem potkávala kluky – na Javorníčku Pavla s Jardou (4. – 5. místo). To jsem já ta "holčina", o které píšou. Pak jsme spolu ještě zdolávali Portáš. Na Žídkově buku jsem fotila Aleše Melichaříka.....

Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?

Vím, že je to složité, ale apeluji na cyklistickou čest všech, kteří chtějí být v první dvacítce. Kdo chce být na předních místech, měl by zapojit své svaly a ne nechat za sebe makat auta a vlaky.

Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?

Jakýkoliv, odkud je rozhled na okolní kopečky.

Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).

Baví mne to, baví mne si plánovat trasy, mít strach, že někde zabloudím, protože většinou jezdím sama (děti jsou ještě malé na to, aby byly samy doma, takže se s manželem střídáme). Baví mne poznávat nová místa a lidi – často se ve vesničkách ptám místních, pokecám s náhodnými cyklisty na některém z vrcholů..... Nemám velký sen. „Jen" být zdravá a mít dost síly pro další malé i velké vrcholy. A když se mi podaří zapojit i děti, které zatím odolávají, nebudu v tom sama. Snad jsem je nalomila alespoň pěšími túrami po našich valašských kopcích.... Uvidíme v roce příštím.
A ještě jedno přání a současně poděkování. Přání pořadatelům nejen VKV, ale i všech dceřiných Korun, hodně síly do dalších let a současně poděkování za tuto úžasnou cyklistickou akci a příležitost.