Místo bydliště: Brumov-Bylnice
Věk: 39

Který vrchol se mi líbil nejvíce a který nejméně?

Lysá hora je kouzelná. Vždy něčím překvapí. Dorazili jsme tam zmrzlí 12 minut před půlnocí. Nahoře v závětří tam byla partička mladých vařící kafe, které ředili rumem. To byl příjemný začátek. Skoro jsem nestihl hromadné startovní foto s ostatními.

Který vrchol byl nejnáročnější?

Snad Svinec. Hlavně proto, že je tak daleko. Přes léto si dám velkou část kopců ještě s dětmi a třeba to přehodnotím.

Na kolika vrcholech jsem letos díky VKV byl(a) poprvé v životě?

Na deseti.

Jakým způsobem jsi zdolával vrcholy? (na jakém kole, s kým, s přiblížením nebo vše z domu)

Kolo mám zánovní Rock Machine, ročník 2003, ani zamykat už se nemusí. 

Jel jsem se švagrem Jarkem, který si koupil kolo před rokem či dvěma. Loni se poprvé zúčastnil VKV a dal to na krásném 460. místě. Snad polovinu kopečků jel s manželkou, která ho doprovázela na trekovém kole. Jak mi řekl teď o víkendu, jeho životní cyklistický výkon byla loňská cesta z Klobouk na Bílý Kříž a zpět, celkem 160 km po asfaltu bez výrazných kopců. Na kole toho teda moc nenajezdil, ale prý ho to baví . Jiný sport v podstatě nedělá. 

Když už ho to loni začalo bavit, tak se přihlásil na letošní míle. Dobrý vtip, bral jsem to jako následek bujarého silvestra. Přihořívat začalo, když přišel s tím, že si už koupil navigaci a chtěl by s ní naučit. A že pořád neví, jestli ty míle nejsou trochu moc. Jestli se mnou může jet VKV. Jen tak na zkoušku, dokud je čas vzít zpět mílařskou přihlášku. Když nebude stíhat, tak čekat prý na něj nemusím, nebude mne zdržovat. Jsem dobrák, přece ho neodmítnu. Poradím, pomohu s přípravou, ale čekat na něj opravdu nebudu! Spolu jsme se poprvé byli projet jen 3 dny před startem, abychom odzkoušeli světla a další vybavení. A nejel úplně špatně, sice po dvou hodinách trochu vadnul, ale vždy nás během chvilky dojel. 

V deset večer jsme vyjížděli z Krásné pod Lysou, kam nás dovezla Jarkova žena Vlaďka. Vyjeli jsme pohodovým tempem, tak abychom byli nahoře akorát. Ani pozdě a ani tam zbytečně nemrzli. Druhá polovina cesty byla místy namrzlá, jen s vyjetými kolejemi. Jednou mi kolo podjelo, já vycvaknul nohu z nášlapu a zastavil. Jarek mne pochválil s tím, že on nohu tak rychle nevyndá. A potvrdil to tupým plácnutím svého těla o pár set metrů dál. O deset minut později mu něco začalo brnkat v zadním kole. Byla to zbroušená pružinka kotoučové brzdy, která marně rozevírala úplně prázdné brzdové desky. „Kdy jsi to naposledy měnil?!?" „Nikdy, to je první!" Ticho, chvíli jsem nevěděl, jestli volat Jarkovu ženu, aby se otočila a přijela si pro něj. Naštěstí tam sedly moje jediné náhradní a jeli jsme dál. O tom, že za pár hodin „poprvé" odešly i brzdy přední nemá smysl ani psát. Jen to dokazuje, kolik toho Jarek najezdil a natrénoval  

Pak jsme jeli a jeli a Jarek se držel nad (i své) očekávání dobře. Nečekal jsem na něj víc než on na mne. Těch pár minut, co jsme ztratili čekáním, jsme dohnali na rovinkách mezi kopci, kdy jsme se místy i trochu střídali. Zlom přišel v sobotu večer při 35 km dlouhém přesunu ze Svince pod 14.kopec Hostýn. Jarek to trochu přepálil a úplně odpadl. Zastavil u benzinky, prý si něco dá, pak asi zavolá Vlaďce, aby pro něj přijela. Že se doma vyspí a druhý den to třeba dojede. Neukecal jsem ho a trochu zklamaný pokračoval dál. I když to byl náš původní plán  Skoro na Hostýně jsem potkal nadšeného Tondu, kterému chybělo posledních 50 km a vyloženě si to užíval. Popřáli jsme si, ať se někde ve tmě nevysypem a jeli dál. On na Bludný, já ještě na Hostýn. Když jsem o dvě hodny později odjížděl z Bludného, právě tam někdo přijížděl. Typoval jsem Tondu, který snad zabloudil. K mému údivu to byl restartovaný Jarek. Prý si na benzince koupil něco sladkého, zapil to Semtexem, druhý si vzal na cestu a jel dál. Dalších pár hodin jsem zase potřeboval pár pauz já. Snad po čtyřech kopcích jsme vždy zastavili na 5 minut spánku, jednou i na dvacet. Po poslední spací pětiminutovce jsem z nějakého důvodu ožil a zbylé 4 kopce prakticky odtáhl. A cítil se přitom úplně v pohodě, líp než na začátku. Rád bych někdy zjistil proč. 

Jarkovu naivní přípravu a nováčkovské patálie jsem nepopisoval proto, abych se mu smál. Jen jsem se snažil popsat mé překvapení z toho, jak mu to s v podstatě nulovým tréninkem jelo. Ne jednou jsme si cestou vzpomněli na Foresta. Upřímně jsem zvědavý na jeho výsledek na letošních mílích. Pokud se v následujících dnech po VKV uzná způsobilým a svou přihlášku potvrdí. 

A když ho příští rok nebudu na VKV brzdit, tak to může být taky zajímavé.

Kolik jsi během zdolávání najel(a) kilometrů?

Z krásné až domů do Brumova ujeto 333 km a nastoupáno 8320 m.

Jakou veselou či krušnou historku jsem při zdolávání vrcholů zažil(a)?

Už jsem se rozkecal výše  

Na Javorníčku zrovna přijížděla holčina, když jsme se fotili a vítala nás: „Pánové, vy se už ani usmát nemůžete." 

V neděli ráno o půl osmé jsme končili na Královci. A našli tam trochu překvapeného čundráka, který se v prvním patře rozhledny od večera snažil vyspat. A prý mu tam celou noc lozili lidi a fotili se...

Co bych na VKV změnil(a) či vylepšil(a)?

Nešahat!

Jaký vrchol bych zařadil(a) do příštího ročníku?

Tak jako každý rok: Makytu!

Můj největší cyklistický zážitek, úspěch, cíl (sen).

Aby to bylo pro radost.